Spolupráce s neziskovými organizacemi se vyplatí, ale měla by být promyšlená

Nepodceňujte plánování

Zdenka Barošová dále zdůrazňuje, že spousta firem nechává tyto věci náhodě a nějak se dozví o nějaké neziskové organizaci a rozhodne se ji podpořit. Každý dobrý úmysl se podle ní počítá, ale tyto neplánované, neřízené a často jednorázové aktivity si může dovolit spíše menší firma, kde působí zapálený srdcař, který si to vezme na starost. Řízená spolupráce je charakteristická pro pokrokové a moderní firmy, které společenskou odpovědnost berou vážně: tedy ví, že to, co chtějí dělat, je součást společenské odpovědnosti, mají někoho, kdo to bude mít na starosti, a počítají s tím, že jim to vezme nějaký čas a peníze, doplňuje. 

Ve firmě by měli začínat tím, že si zpracují strategii svého přístupu, a to ideálně k celkovému pojetí odpovědnosti a udržitelnosti, jejíž součástí je také definice témat, kterým se firma chce věnovat. To by mělo navazovat na firemní profil i byznysovou strategii, regionální zacílení nebo i složení zaměstnanců – mladí se chtějí angažovat jinak než starší zaměstnanci, doplňuje Pavlína Kalousová, předsedkyně platformy Byznys pro společnost. Poté by měl následovat výběr samotné neziskové organizace, se kterou navážou dlouhodobé partnerství. Petra Benešová ze společnosti Mikrofinv tomto ohledu radí vybírat podle možností, zájmů a chuti zaměstnanců pomáhat. Dobré je udělat mezi lidmi anketu nápadů, komu pomůžeme nebo kterou organizaci si „adoptujeme“ a budeme jí dlouhodobě pomáhat, dodává. Také z údajů hlavního programu firemního dobrovolnictví u nás, www.zapojimse.cz, vyplývá, že zaměstnanci si chtějí sami vybrat, kam půjdou pomáhat. 

Pomáhat jde také prostřednictvím impaktového plánování – připomeňte si jej v článku Impaktové investování se těší oblibě v rodinných firmách. O co se jedná?

Při výběru si také firma může zmapovat neziskový sektor a oslovit ty, kteří jsou jí nějak blízcí, nebo definovat kritéria, jež by měla nezisková organizace splňovat. Poté může nechat na samotných organizacích, zda se o spolupráci budou ucházet. Dá se říci, že v podstatě jde o jakési výběrové řízení. Dalším krokem je pak promyslet charakter spolupráce a vypracovat harmonogram spolupráce. Ten by měl zohledňovat zdroje (finanční, materiálové, lidské) a jejich vývoj v čase. Tedy aby bylo zajištěno, že se této spolupráci má kdo věnovat a že bude mít požadovaný dopad a přínos pro obě strany (princip win-win), vysvětluje Barošová.

Možností, jak pomoci, je celá řada

Podpora neziskových organizací ani zdaleka nemusí být jen finanční. Může se jednat například o věcné dary, čas zaměstnanců, marketingovou spolupráci nebo mentoring. Pomoci můžete například tím, že jim ukážete, jak dělat PR, marketing, jak hledat zákazníky, nebo že si sami u nich objednáte služby nebo zboží. Finance jsou až to druhé. Pokud se nenaučí prodávat svou práci, služby, a získávat tak zakázky, které jim vystačí na provoz, pak jim finance budou k ničemu, říká Petra Benešová.

Finanční dary mohou sloužit na rozšíření, vybavení nebo rekonstrukci provozu, aby mohly organizace lépe a snadněji fungovat. Dalšími možnostmi je například firemní nadace nebo nadační fond, sbírka mezi zaměstnanci, případně matchingový fond. Jedná se o fond, do kterého mohou přispívat zaměstnanci firmy, například jistou částku ze svého platu. Takto shromážděné finanční prostředky jednou za předem určené období firma znásobí (spojí prostředky – „match“). Prostředky jsou následně věnovány na veřejně prospěšné účely a do rozhodování, komu budou poskytnuty, jsou zapojeni zaměstnanci firmy, vysvětluje Pavlína Kalousová. Firmy mohou využít také modelu mikrofinancování, což pro firmy představuje možnost uvolnění financí na podporu sociálních či neziskových organizací. Místo poskytnutí daru či zafinancování jednoho konkrétního projektu jsou tyto finanční prostředky návratné a neziskové organizaci jsou pouze zapůjčeny a po splacení mohou být uvolněny pro další projekt či organizaci. 

Spojit nějaké prospěšné aktivity můžete také s teambuildingem, o kterém jsme psali v článku Do plánování teambuildingu se vyplatí věnovat čas i energii.

Podle Pavlíny Kalousové je také stále více populární firemní dobrovolnictví, tedy firmou motivovaná pomoc zaměstnanců, nejčastěji v pracovní době nebo v organizacích či tématech, které firma podporuje. Jednou formou je firemní dobrovolnictví, v rámci něhož zaměstnanci mohou zvelebovat veřejná prostranství, čistit les a pomáhat lepšímu životnímu prostředí. Druhou je pak zapojení zaměstnanců do sociálních a dalších projektů – zaměstnanci doučují děti z dětských domovů a potřebných rodin, stávají se mentory mladých na cestě k samostatnosti, docházejí do domovů pro seniory nebo pomáhají neziskovým organizacím v jejich rozvoji.

Spolupráce má výhody

Spolupráce s neziskovým sektorem je pro firmy důležitá nejen co se týče naplnění pilířů CSR, ale v nemalé míře také proto, že poznají svět, kde jsou věci složitější a nejsou samozřejmostí. Lidé v neziskovém sektoru musí svou práci dělat jako poslání s vědomím, že chtějí pomoci tam, kde je to třeba, neboť jejich výdělky jsou mnohdy na hranici minimální mzdy a výkon práce na maximu fyzických i psychických sil, doplňuje Petra Benešová. Navíc pokud je spolupráce firem a neziskových organizací nastavena dobře, tak jsou obě strany v partnerském, rovnoprávném svazku. Obě strany něco nabízí, obě strany něco investují, obě strany něco získají. A taková spolupráce má tedy potom nejen konkrétní význam pro obě strany, ale i její marketingové využití je přínosnější a má pro veřejnost větší vypovídající hodnotu, dodává Zdenka Barošová.

Firma, která se angažuje, zajímá a přináší něco pozitivního do společnosti, je zkrátka lepší a atraktivnější, a to jak pro partnery, tak veřejnou správu nebo zákazníky i zaměstnance, než ta, co se nestará. Je však třeba angažovat se chytře a tam, kde je to třeba, proto by firmy měly dobře volit témata a způsoby, kterými se do podobných projektů zapojují. Petra Benešová radí, aby si firmy vybraly takové neziskové organizace, které budou mít i nějaký přesah do jejich podnikání, nebo kde budou moci vzájemně spolupracovat.

O společenské zodpovědnosti a její důležitosti jsme psali v článku Společenská zodpovědnost se brzy stane nutností. Koho se bude týkat povinně?

Podle Pavlíny Kalousové se dnes firmy zaměřují na oblasti a společenské jevy, které zaznamenávají určitou společenskou potřebu či poptávku, a nebojí se jít i do „těžších témat“ a být aktivními hráči. Udává příklad firmy Škoda Auto, která se rozhodla aktivně přispět k rozvoji regionu Mladé Boleslavi a zapojit i další hráče, což je příkladem toho, že firmy začínají hrát novou roli ve společnosti. Se zájmem o zdravou společnost, ve které chtějí firmy podnikat, také roste zájem spolupracovat a sdílet hodnoty s dalšími aktéry ve společnosti. To pomáhá hledat inovativnější řešení pro sociální problémy a posilování zdravé společnosti již při formulování státní politiky pro jednotlivé oblasti, dodává.

Chybuje se na obou stranách

Také v této oblasti se chybuje, a to na obou stranách. Jejich častým problémem je, že si na začátku nestanoví společné cíle a spolupráci omezí na finanční podporu. To je škoda, protože se dají zapojit zaměstnanci firmy, jejich rodiny, zákazníci nebo obchodní partneři apod. Intenzivnější spoluprací se obě strany učí a zlepšují, dodává dále Pavlína Kalousová. Podle Petry Benešové také oběma směry často neprobíhá rovnocenná komunikace. Někdy je nevyvážený vztah toho, kdo je velký a bohatý, proti tomu, kdo žádá. Někdy zase naopak, že jeden subjekt koná „dobro“ a druhý je ten, co si kupuje „odpustky“. Takto řečeno to nikdy není celá pravda. A rozhodně tento postoj není dobrý základ pro dlouhodobý a prospěšný vztah. Neziskový sektor je často invenční a dodává mnohdy „vyšší“ smysl zaměstnancům na obou stranách, shrnuje.

Neziskové organizace by měly při výběru firem sledovat její reference a také finanční zdraví a postupovat stejně, jako když si vybírají obchodního partnera. A tak by k nim měly také přistupovat a nevzhlížet k nim z podřízené pozice. Podle Zdenky Barošové je potřeba zapracovat na jejich sebevědomí i profesionalizaci, protože často jsou v neziskovkách lidé s dobrými úmysly a srdcem na dlani a s odborností týkající se pouze jejich činnosti, ale chybí jim dovednosti týkající se komunikace s firmami. Jejich komunikace je často spíše citová než věcná. Naštěstí se rozšiřuje povědomí o nutnosti fundraiserů, což jsou právě takoví tlumočníci, spojnice mezi ziskovým a neziskovým sektorem, doplňuje.

Co se týče firem, tak ty by především měly mít jasno v tom, kdo jsou, a mít nějakou vizi, formulované poslání, stanovené hodnoty, ideálně doplněné nějakými prohlášeními o směřování v určitých oblastech (politiky). Osoba zvenčí by měla nějak poznat, s jakou firmou má tu čest, a neziskovka by měla mít jasno, s čím má smysl firmu oslovit. Tímto se minimalizuje počet zbytečných oslovení, které jsou ztrátou času jak pro neziskovky, které firmu oslovují, tak pro firmy, které stráví čas odmítáním těchto neziskovek,dodává dále Zdenka Barošová. Pavlína Kalousová se zase setkává ve své praxi s tím, že firmy někdy nevědí, proč podporují danou organizaci nebo téma, což pak může vést k tomu, že po roce vybírají jinou organizaci a poté další. 

Firma by neměla dále zapomínat na komunikace výstupů CSR k zainteresovaným stranám a na to, že nejen v účetnictví a ve skladu je třeba mít pořádek. Společenská odpovědnost je systém řízení firmy, který sice vychází z etických a morálních postojů, ale i tento je potřeba dělat pořádně a systematicky. Jinak je to jen sled nahodilých činů, které navenek nemusí působit smysluplně, upozorňuje závěrem Zdenka Barošová.

Zdroj: https://www.podnikatel.cz/clanky/spoluprace-s-neziskovymi-organizacemi-se-vyplati-ale-mela-by-byt-promyslena/